Vojtova metoda je komplexní preventivní, terapeutický a diagnostický systém. Byla vyvinutá českým neurologem Václavem Vojtou. Jde o rehabilitační techniku, která se zaměřuje na aktivaci reflexních pohybových vzorců. Tato metoda je obzvlášť účinná u dětí s různými neurologickými potížemi, včetně parézy plexu brachialis (PPB). Ovlivňuje svaly nejen v dané oblasti působení, ale hlavně ovlivňuje celý pohybový vzor již na úrovni centrální nervové soustavy. Ovlivní vždy celý organismus najednou. Svaly se pak mohou organizovat ve správné „zdravé“ posloupnosti tak, aby plánovaný pohyb byl co možná nejekonomičtější pro organismus. Využívá principu, že každý člověk má v mozku uložené správné pohybové vzory, které jsou geneticky předprogramované a jsou pouze během života z různých příčin zcela nebo částečně blokované. Vojtovou metodou aktivujeme i nepoužívané (oslabené) svaly a lze na ně přesně zacílit. Při správné aktivaci dochází rovněž k odblokování kloubů. Díky spouštění správných svalových řetězců odstraníme touto metodou i asymetrie v držení těla. Za doprovodný příznivý efekt považujeme ovlivnění na úrovni jemné motoriky, řeči, koncentrace. Vojtova metoda ovlivňuje též pohyby nevědomé, jako například dýchání, peristaltiku a srdeční rytmus.
Vojtova metoda představuje účinný nástroj v rehabilitaci dětí s PPB a bývá první metodou, která se u PPB provádějí. Cílem terapie je zlepšení vnímání vlastního těla, aktivace motoriky, podpora rehabilitačního procesu, co největší samostatnost dítěte a zlepšení kvality jeho života.
Přesné zacílení na paretické svaly a možnost bránit silným svalovým skupinám, aby získaly převahu nad slabšími, je obrovským benefitem. Jelikož dítě cvičíme v nízkých polohách, je pro něj pohyb přirozený a organismus není nadbytečně zatížen. U parézy PB horního typu je rehabilitace zaměřena na zlepšení síly oslabených svalů, zabránění subluxace ramenního kloubu a vzniku syndromu bolestivého ramene. Je třeba podpořit stabilitu ramenního kloubu, lopatky a aktivovat svaly ramenního pletence. U dolního typu je nutné posílit svalstvo předloktí a ruky. Je potřeba zlepšit svalovou koordinaci a zejména jemnou motoriku prstů a úchopovou schopnost ruky. U dětí s parézou PB lze pomocí reflexní lokomoce pozorovat záškuby i u svalů, které se navenek jeví jako zcela ochrnuté. Při pravidelné stimulaci se postupně obnovují jejich celkové kontrakce, roste svalový tonus a díky zapojení vegetativní inervace se může objevit zčervenání či pocení v aktivované oblasti.
Tato metoda komplexně ovlivňuje zapojení celé paže do pohybu, podporuje reinervaci a koordinaci postižených svalů, omezuje nedostatečný vývoj postižené končetiny, pomáhá dítěti dosáhnout věku odpovídající motorické úrovně a působí proti sekundárním změnám, jako jsou atrofie, kontraktury či problémy s kyčelním kloubem a držením těla. Díky pravidelné zátěži i oslabených svalů ve stejné míře jako zdravých lze příznivě ovlivnit správný růst kostí a snížit tak riziko zkratu končetiny. U dětí s PPB se často objevuje skolióza páteře jako sekundární komplikace asymetrického vývoje. Pravidelným cvičením Vojtovy metody lze dlouhodobě předcházet asymetrickému vývoji, tedy vzniku skoliózy či jiné vady páteře.
Vlastní terapie vychází ze dvou uměle vytvořených globálních lokomočních vzorců – reflexního plazení a reflexního otáčení. Jsou označeny jako umělé, protože se v přirozené motorice nevyskytují jako spontánní komplexy. Před zahájením práce s těmito vzory je dítě umístěno do určité polohy a pomocí tlaku na spouštěcí zóny jsou aktivovány vrozené vývojové mechanismy uložené v centrálním nervovém systému. Během nich lze pozorovat specifickou aktivitu svalů a kostí.
Centrální nervová soustava řídí pohybový aparát, a pokud je poškozena (prenatálně, perinatálně či postnatálně), vzniká koordinační porucha. Základem terapie je správné vyšetření reflexů a polohových reakcí, na jejichž základě se stanoví individuální léčebný plán a očekávaný výsledek.
Terapii obvykle provádějí rodiče pod vedením fyzioterapeuta, který vše vysvětlí a předvede, aby cvičení byla prováděna správně a bezpečně. Rehabilitaci je nutné zahájit co nejdříve, ideálně v rámci několika dnů po porodu. V prvních týdnech života dítěte je ideálně cvičena 4x denně. Klíčové jsou pravidelné kontroly i psychický stav dítěte, jenž může ovlivnit efektivitu terapie.
Mgr. Helena Bultasová Šosová
dětská fyzioterapeutka Fyzio Šosová
Napsat komentář