Blíží se září a pro některé děti to znamená nástup do školky. Nakupujeme přezůvky, podepisujeme oblečení… My rodiče dětí s parézou navíc řešíme, jak zvládneme domácí cvičení a docházení na terapie při přechodu do školkového režimu.
Jaké informace o diagnóze předat do školky?
Můžete učitelkám vytisknout nebo poslat připravený leták se základními obecnými informacemi. Ve zkratce je tam popsáno vše důležité o diagnóze. Pak už stačí jen doplnit specifika vašeho dítěte – jaké konkrétní omezení má, co zvládne/nezvládne samo, na co je třeba dávat pozor.
Snad vám leták aspoň trošku pomůže při vstupu do další životní etapy vašeho malého velkého bojovníka. 🩵
PDF ke stažení (A4, 2 strany, 593 KB)
Obsah informačního letáku:
Mateřská škola s parézou brachiálního plexu
Co je porodní paréza brachiálního plexu (PPBP)?
Jde o poruchu pohyblivosti, citlivosti a cévního zásobení jedné ruky i celé paže v důsledku poranění nervů při porodu. Nejčastěji k tomu došlo tak, že miminko se zaseklo za ramena v pánvi matky (tzv. dystokie ramének) a porodníci potáhli dítě za hlavu, aby jej dostali ven.
Omezení pohybu v prvních měsících až letech vede k asymetrickému vývoji. Kvůli přetěžování zdravé strany těla hrozí skolióza a další poruchy pohybového aparátu. Zhoršení se může projevit po velkých změnách jako nástup do školky, pak do školy, růstový spurt, hormonální změny atd.
Jaká je paretická ruka?
Ruka bývá menší, slabší, některých pohybů není schopná. Každé dítě to má trošku jinak – poškození nervů mohou být různě závažná a mohou být zasaženy různé nervy na různých místech. Nejčastější jsou omezení v oblasti ramene – děti nedokáží zvednout ruku nad hlavu nebo odpažit (tzv. horní typ). Horší to mají děti, kterým chybí úchop, funkce zápěstí nebo lokte.
Odřeniny a jiné rány na ruce se často hojí pomaleji. Obranné reflexy mohou být pomalejší nebo zcela chybět, dítě se rukou hůře kryje při pádu. Mohou se objevovat bolesti a rychlejší únava při náročnějších činnostech.
Jaké jsou děti s parézou brachiálního plexu?
V první řadě jsou to normální děti. Jde o poškození periferního nervu, mozek je v pořádku.
Děti jsou často mírně napřed před vrstevníky díky pravidelnému fyzickému cvičení a senzomotorickým aktivitám. Jsou zvyklé na různé terapeuty a doktory, ale také z nich už mohou mít strach (syndrom bílého pláště). V rámci terapie se učí také trpělivosti a odolnosti.
Velice záleží na rodinném prostředí – jak rodina zpracovala traumatický porod, jak přistoupila k handicapu dítěte. V pozdějším věku děti mívají problém se sebevědomím a sebepřijetím. Ve školkovém období přichází první uvědomování si odlišnosti.
Děti mohou mít i další znevýhodnění. S PPBP mohou přímo souviset vady zraku, opoždění řeči nebo problémy se psaním. Další diagnózy mohou souviset spíše s traumatickým porodem než přímo s poraněním brachiálního plexu.
Kolik je dětí s porodní parézou brachiálního plexu?
Incidence PPBP se udává jako 1 až 2 případy na 1 000 živě narozených dětí. To je zhruba 100 až 150 dětí ročně v ČR (počet klesá s celkovou porodností). Větší část poranění je lehčích a děti se zotaví během několika měsíců až jednoho roku, dále jsou bez problémů nebo jen s menšími omezeními. Zhruba třetině dětí zůstanou výraznější omezení na celý život. Přibližně každé desáté dítě má poškození natolik vážné, že je třeba operace nervů v kojeneckém věku.
Prakticky tak každý rok nastupují do školky desítky dětí s omezením funkce horní končetiny v důsledku poranění nervů při porodu, přesné statistiky však neexistují.
Jak probíhá léčba?
Miminka cvičí intenzivně od prvních dnů ideálně 4x denně. Hlavním terapeutem je rodič pod dohledem fyzioterapeuta. Cvičí se Vojtova metoda, Bobath koncept, Bazální posturální programy… Dítě sleduje neurolog případně neurochirurg.
U dětí s lehčí formou parézy se postupně intenzita rehabilitace snižuje a při nástupu do MŠ už často necvičí, léčba je ukončena. U dětí s těžší formou je snaha intenzitu terapií udržet i ve školkovém věku. Hlavní jsou fyzioterapie a ergoterapie, doplňkově hipoterapie, tejpování, některé děti používají ortézy. Vhodná je pravidelná fyzická aktivita (např. plavání), klíčová je snaha o neustálé zapojení paretické ruky, bimanuální aktivity. Děti mohou jezdit do lázní (až 2x ročně) případně na kratší rehabilitační pobyty.
Jak k dětem přistupovat?
Normálně, bez obav a předsudků. Nebrzdit je v aktivitě, o kterou projeví zájem, musí se naučit sami znát své limity.
Paretickou ruku před dětmi neoznačovat negativními výrazy (chromá, postižená, špatná), lepší je „pravá/levá“, případně „menší“ nebo „ta druhá“, nebo převzít termín dítěte (animovaný Nemo měl šťastnou ploutev…).
V čem děti potřebují dopomoc?
Děti se dobře adaptují, najdou si své způsoby jak zvládat běžné denní činnosti, ale může to trvat a být zdrojem frustrace.
Oblékání/svlékání: tričko, mikina, bunda (omezené pohyby ramene – snadnější je oblékat jako první paretickou ruku); zapínání zipů a knoflíků, vyhrnování rukávů, stáhnutí/natáhnutí kalhot a spodního prádla (možná to dokáží, jen ne dost rychle), nasazení čepice a rukavic.
Jídlo: přenášení kelímku s pitím, přenášení talíře/tácu s jídlem, krájení, otevření kelímku s jogurtem.
Stříhání nůžkami a podobné aktivity, kde jsou třeba obě ruce šikovné, mohou být problém (často bývá omezení v rotaci zápěstí).
Děti s těžkou formou parézy mohou dostat doporučení na asistenta (SPC/PPP).
Vhodné a nevhodné aktivity
🟢 lezení po čtyřech, jakékoli opírání o ruce
🟢 plavání, běhání, odrážedlo, průlezky
🟢 stavění z velkých kostek a podobné aktivity, kde je nutné zapojit obě ruce (hrubá motorika)
🟢 smyslohraní, korálky, kreslení (jemná motorika)
🔴 věšení a tahání za ruce
🔴 dlouhé sezení ve W-sedu
Nevhodné neznamená zakázané – jen by neměly být na denní bázi. Není třeba zasahovat, když se dítě samo pověsí na hrazdě v rámci hry, ale tahání za paretickou ruku jiným dítětem nebo dospělým je vhodné důrazně zamezit.
W-sed není vhodný obecně, ale pro dítě s PPBP je rizikový o něco více – mají větší sklony k problémům s držením těla, valgózní kotníky atd.
Co hlásit rodičům?
- Stěžují si na bolest paretické ruky nebo zad
- Vymlouvají se na ruku a vyhýbají se aktivitám
